Zápasy

Mistrovské utkání:
Křenovice - Vysočany
27.8.2017 v 16:30h,
???

Mistrovské utkání:
Soběšice - Křenovice
19.8.2017 v 16:30h,
4:3

Fórum

Ledva tr.ml:Trenink v patek 25.8.2017 17:00.
Ledva ml. Pripra:Trenink v patek 18.8 v 17:00.
Ledva ml. Pripra:Trenink 16.8 v 17:00 na hl. hristi.
Čaja:hody:rezervace stolů na sobotu možno v sobotu od 6.00 hod. platnost rezervace do 21.00

Anketa

Partneři


OBEC KŘENOVICE

Historie Sportovního klubu
a oddílu kopané v Křenovicích

Bylo, nebylo … no takhle asi ne, a tak, že by raději začít třeba Jak šel čas … jak je každému libo. Prostě se teď společně odebere do minulosti, čímž zároveň vzdáme hold človíčkům, kteří už tu sice s námi nejsou, ale nemalým dílem se zasadili o zrod a následný rozvoj křenovského fotbalu.

Rok 1925 – 1930 (vzpomínky)

Průkopníky kopané v Křenovicích byli Alois a Slávek Kubovi, Laďa Vaněk, Jeniko Lattenberg, Špidlík Antonín a Hašek Josef. Založili v T.J. Sokol fotbalový kroužek , upravili hřiště na nově otevřeném stadionu a pilně trénovali. Sehráli několik zápasů s okolními jedenáctkami (Šlapanice, Bučovice, Slavkov). Poslední zápas byl sehrán s Újezdem na vlastním hřišti v této sestavě: Věžník Béďa (stolař u p. Spáčila), Macháček Mirek - Zbýšov, Balija Fr. – Slavkov, Florián Fr. – Slavkov, Hašek Pepik, Lattenberg Jeniko, Alois Kuba, Slávek Kuba, Vaněk Laďa, Šeda Alois a Nevoránek Fr. Koncem roku 1925 byla činnost zastavena, protože T.J. Sokol začal budovat stadion pro lehkou atletiku a pro kopanou nebylo místa. V dalších letech udržovala činnost, ovšem nepravidelnou, mládež 14 – 17letá v „Agátkách“ za humny.

Později se zorganizovala zájezdová jedenáctka, se kterou se jezdilo hrát po okolních vesnicích, když se podařilo zápas někde domluvit. Patří k tomu také tzv. „výšlapy“ do Slavíkovic, kdy v neděli po poledni se „šórem“ vyšlo přes Cigán, na hřišti se trénovalo, a po hlavním zápase se mašírovalo zase pěšky zpět. Rovněž tak se šórem chodilo do Vážan, Nížkovic, Šaratic. Pouze do vzdálenějších míst jako Chrlic, Šlapanic atd. nás vozil nákladním autem pan Fišer. Dresy a ostatní vybavení byly zakupovány za vlastní ušetřené peníze, právě tak jako hrazeno cestovné autem, avšak kopačky měli jen ti starší, kteří byli v učení nebo již zaměstnáni (Polda Lattenberg, Hort Ondřej, Podaný František, Hašek Pepik, Špidlík Tonda). Ti mladší hráli ve svých šněrovacích botách nebo trampkách, za což byli večer doma od rodičů řádně odměněni.

Když v roce 1928 byl založen F.K. Hrušky odešli tam Polda Lattenberg, Ondřej Hort, Jeníček Píše a další, čímž pro nedostatek hráčů v Křenovicích činnost přestala, chodilo se na kopanou do Hrušek.

Zjara 1930 se připravovalo obnovení činnosti kopané u nás s vážným úmyslem založit samostatný sportovní klub, hlavními iniciátory byla celá parta dospívající mládeže v čele s Gabr. Jandlem, dále Richtr Josef, Rotrekl Antonín, Vrba Ondřej, Spáčil Staňa, Čermák Láďa, Řičánek Ferda za morální podpory prof. Ládě Vaňka, tehdejšího náčelníka Sokola.

Prvním předsedou byl zvolen Richtr Josef, pokladníkem L. Čermák, jednatelkou H. Jandová, sekretářem kopané Gabriš Jandl. Bylo to současné vedení spolku „Živnostenský dorost“, který nám poskytl prostředky ve výši 1.800,- Kč na pořízení nejnutnějšího vybavení a k zaplacení různých úředních poplatků při schvalování stanov SK Křenovice, jakož i k provedení urychlené registrace hráčů. Po vyřízení těchto formalit se činnost fotbalového oddílu zdárně rozvíjela, hřiště bylo pronajato na pozemku pana Horvátha vedle sokolského stadionu (za Marišlerovým) za roční nájemné 800,- Kč, které byly vybrány od dobrovolných dárců.

Otevření nového hřiště a slavnostní první zápas byl sehrán začátkem května 1930 s některým brněnským klubem za výpomoci pěti hráčů z Bučovic (3 bratři Člaňkové, Pink a Blatný). Z domácích hrál Nevoránek Fr., Jandl Gabr., Jedlička Karel, Cenek Miloš, Halouzka Jan, Podaný František, Lattenberg Jeniko a Spáčil Staňa. Do podzimu 1930 byly všechny formality vyřízeny, hráči registrováni a začaly se hrát mistrovské zápasy.

Rok 1931 - 1935

Do jarní sezóny vstupovali fotbalisté jako samostatný S.K. Křenovice. Předsedou byl zvolen Čermák L. (20 let), místopředsedou Horáček Ondřej (Američan – 32 let), jednatel Nohel Oldřich (20 let), pokladníkem Řeřucha Fr. (24 let). Hned na počátku roku 1931 bylo zahájeno jednání s TJ Sokol o pronájmu levé poloviny stadionu na hřiště pro kopanou, což bylo přislíbeno některými funkcionáři Sokola za výhodnější nájemné než dosud – finance stále chyběly. Toto jednání pro odpor starších členů Sokola ztroskotalo na valné hromadě v dubnu 1931, naopak na základě intrik odpůrců kopané pan Horváth dosavadní hřiště bez upozornění zoral a zasel, takže bychom nebyli mohli další činnost vyvíjet. Při následujícím jednání bylo nutné přijmout nabízené hřiště za Křenovicemi směrem k Vážanům v polích za dvojnásobný nájem 1.600,- za rok.Tam se na pořádané zápasy hrozně doplácelo, zvláště proto, že rok byl velmi deštivý a návštěvy, které mohli přijít jen polními cestami, byly velmi slabé. V okrsku jsme měli mj. dva kluby kyjovské a dva kluby z Veselí n. Mor., jejichž cestovné činilo vždy přes 300,- Kč, kdežto vybrané vstupné činilo kolem 100,- Kč. Činnost byla udržována jedině velkou obětavostí hráčů, kteří si hradili veškeré výdaje ze svého, a finanční podporou členů a funkcionářů.

Proto byl na jaře 1932 zahájen energický boj na široké frontě za získání hřiště na sokolském stadionu. Za podpory mladších cvičících členů Sokola a dalších našich příznivců, které jsme za dva roky naší činnosti v obci získali, bylo na valné hromadě Sokola svrženo celé staré vedení Sokola, mladí převzali v novém výboru funkce a teprve potom na mimořádné valné hromadě byl pronájem levé půlky stadionu odhlasován za roční nájem 1.000,- Kč. Hlavním vedoucím palácové revoluce a nejostřejším debatérem byl náčelník prof. Láďa Vaněk za podpory dalších mladých členů (Píše Jan, Vyskočil Jiří, prof. Čermák Josef, Vaněk Pepik, Čermák L. a další). Nový výbor Sokola byl složen z těchto členů:

Mazel Jan – 28 let - starosta
Vyskočil Jiří – 24 let – náčelník
Rotreklová Františka – 23 let – náčelnice
Čermák L. – 21 let – ved. lehké atletiky, atd.,

ze starých členů výboru zůstali:

Zeman Vilém – pokladník a ved. kina
Střelec Stanislav – náměstek starosty

Mimo dosud vyjmenované členy to dále byli:
Poczynok Vasil, Slezák František, Koblížek Josef, Vrba Jindřich, Benda Josef – holič, Blumajer František, Rotrekl Antonín, Klobas Václav, Klobas Laďa a další.

Tím byl dán pevný základ činnosti S.K. Křenovice i přes odpor a kladení překážek od vedoucích osobností křenovské veřejnosti i oficiálního vedené obce. Byla to parta mladých, za podpory několika málo pokrokových starších občanů, která stála u zrodu činnosti tohoto klubu, a je nutno i po uplynutí tolika let jim poděkovat za velkou obětavost a finanční podporu.

Ihned v prázdninách 1932 bylo hřiště za velké účasti mládeže ručně zkopáno a vyrovnáno za vedení Vasila Poczynoka. Ovšem finanční potíže mladého klubu zůstaly, zvláště když mnoho členů bylo bez zaměstnání a hráči si již nemohli vybavení kupovat ze svých prostředků a ostatní nemohli tolik finančně přispívat. Avšak ani tyto okolnosti mladé vedení klubu od činnosti neodradily. Byly pořádány sbírky v obci, pořádány taneční zábavy, sehráno několik divadelních představení a také pod vedením Ondřeje Horáčka byly vydávány a rozprodávány „Křenovské noviny“.

Vedení klubu zůstalo v podstatě stejné až do 1. 11. 1933, tj. do odchodu mnohých hráčů a funkcionářů k výkonu presenční vojenské služby.

V roce 1934 byl předsedou Stanislav Spáčil a přišli další hráči funkcionáři z Hrušek – Hort Ondřej, Lattenberg Leopold, Píše Jan, a nastoupili noví hráči: Cenek Ferda, Fanouš Ševčík, Ferda Jedlička, František Žampach, Koblížek Josef a další funkcionáři: Žampach Josef, Vrba Jindřich, Bílek Alois, Švanda Michal a další. Koncem roku 1935 po návratu z vojny byla činnost klubu znovu oživena a posílena „navrátilci“, ke kterým přibyli z Hrušek Holoubek Fr. a Veselka Joža, kteří se stali dlouholetými platnými hráči našeho klubu.

V letech 1932 až 1935 byly mimo kopanou v obci činné tyto oddíly:

V roce 1935 byl předsedou Josef Sekanina, jednatelem Mazal Boh. Byl ustaven nový oddíl lehké atletiky – ved. Spáčil Stanislav a Bílek Alois, sehráno divadlo „Otrokyně lásky“ – režie Fr. Podaný – nezaměstnaní členové měli vstup zdarma. T.J. Sokol požádána o slevu na zájem hřiště na částku 750,- Kč ročně, čemuž bylo vyhověno.

Rok 1936 – 1940

Činnost klubu dále pokračovala, ovšem za stálých finančních potíží. Byly pořádány sbírky v obci, 2x v měsíci pořádány čaje o páté, taneční zábavy atd. Tím byly získány potřebné prostředky na nákup nutného vybavení.

V roce 1937 byl ustaven dorost, byl pořádán zájezd 1. 5. do Vídně a tam sehrán zápas s klubem FC Lamberg. Autobus stál 2.000,- Kč, hráči platili 50,- Kč. Za 14 dní Vídeňáci na oplátku přijeli zase do Křenovic, kde byl s nimi sehrán zápas.

V roce 1938 byl uspořádán „Věneček“, na němž příjem na vstupenkách, darech a bufetu byl 1.900,- Kč, vydání 1.000,- Kč, zisk pro klub 900,- Kč.

Činnost zdárně pokračovala až do mobilizace v záři 1938.

Následkem okupace německou armádou dne 15. záři 1939 byla činnost klubu znemožněna a klub nevyvíjel sportovní činnost až do roku 1940.

Rok 1941 – 1945 (do osvobození)

Dne 28. 12. 1940 konala se ustavující schůze výboru. Po delší přestávce byla projevena chuť k další činnosti za podpory Fr. Blumajera, velkého příznivce SK a funkcionáře obecního zastupitelstva. Všichni přítomní se shodli na tom, aby se ve sportovní činnosti pokračovalo v širším rozsahu, než tomu bylo léta předešlá, poněvadž bylo nebezpečí zastavení činnosti mnohých spolků. Přítomni si byli vědomi, že k obsáhnutí této větší činnosti bude nutno projevit hodně obětavosti, kázně a disciplíny jak na hřišti, tak v soukromém životě.

V březnu 1942 na valné hromadě bylo rozhodnuto ustavení výboru v novém složení, a to: předseda Žaloudek Vilém, jednatel Hort O., místopředseda Blumajer Fr., pokladník Horáček Jan z č. 4, hospodář Modr Fr., zapisovatel Silnica Vl. Člen výboru Pivoda Ol., vedoucí kopané Holoubek Fr. A Čermák L., vedoucí hokeje Horáček Jan,ved. stolního tenisu Procházka Pavel, ved. atletiky Čermák O. Tím byla vlastně dobrovolně sjednocena tělovýchova v obci Křenovice.

Po zastavení činnosti ostatních spolků byla tělovýchovná činnost přenesena do SK, rozšířena o další oddíly – box, šachy a pod vedením Stan. Dvořáka o házenou mužů i žen.

Za podpory křenovské veřejnosti i oficiálního vedení obce v čele se starostou p. L. Horáčkem pracovaly všechny oddíly tak intenzivně, že muselo být využito obou stadionů. Návštěvy na podnicích rapidně stouply, bylo rozšířeno fotbalové hřiště, byl založen turnaj o putovní pohár, který daroval předseda klubu p. Fišer. Finanční situace klubu se podstatně zlepšila a bylo možno více podnikat a dokonce byl získán placený hospodář s odměnou 1.000,- Kč ročně a placený trenér p. Svoboda L. z Brna.

Příslušníci dřívějších spolků (Sokol, Orel, FDTJ a dalších) velice si pochvalovali tuto spolupráci v jednotné tělovýchově, která bohužel byla přerušena válečnými událostmi na jaře 1945.

Doba po osvobození 1945

V osvobozeném státě byla veškerá tělovýchova sjednocena zákonem a podporována veřejnými činiteli a všemi občany. V důsledku toho odpadly starosti finanční a všechna energie mohla být věnována rozvoji tělovýchovné činnosti. Neznamená to, že by vedení oddílu nemělo starosti jiného druhu. Odešli hráči za svým povoláním, také někteří funkcionáři, domácí byli nuceni převzít různé veřejné funkce, takže se zbytkem činných členů musela být činnost udržována se zvýšeným úsilím.

V druhé polovině r. 1946 se poměry konsolidovaly, byli získáni noví hráči, k posílení mužstva a úspěchy sportovní i finanční se brzy dostavily. Stále přicházeli noví hráči, nastupovali noví funkcionáři, kteří z lásky ke kopané obětovali svůj volný čas pro její rozvoj.

Podstatné oživení činnosti nastalo opět v r. 1955 za vedení Čeňka Marišlera a Břetě Fuksy a tato linie je udržována až po dnešní dny, díky dalším spolupracovníkům výboru a věrným hráčům. V následujících letech stáli v čele oddílu Švanda Michal, Šrámek Jan, Němeček Bořivoj, Procházka Pepík, Horák Laďa, Janáček Slávek, Rotrekl Miloš, Bílek Alois a další funkcionáři.

Bohužel se nedochovaly všechny písemnosti z následujících let, uvádíme proto ve zkratce alespoň zásadní milníky fotbalové historie v Křenovicích :

Současnost

Fotbalový klub SK Křenovice prodělává složitou ekonomickou situaci, což je dáno celkovým stavem dnešní společnosti. Finance se získávají velice pracně velkou obětavostí určité části vedení.

Pro vylepšení finanční situace se pořádají již tradičně v letním období diskotéky a jako každý rok Vavřinecké hody. Čas od času, přibližně 2x do roka, sbíráme po obci železný šrot.

V současné době náš klub disponuje 6 družstvy, z toho třemi mužskými:
„A“ mužstvo - kope druhým rokem 1. B třídu

„B“ mužstvo - letaletoucí kope III. třídu. V „benfice“ dostávají šanci naši mladí dorostenci, aby lépe přivykli na přechod z mládežnické kategorie do kategorie mužské.

„C“ mužstvo zvaný „Celtic“ - je poměrně nový mančaft, mistrovskou soutěž začal hrávat teprve nedávno, někdy s novým miléniem. Jedná se o Křenovickou raritu, „C“ mužstvo v okolí nikdo nemá. I když se jedná o poměrně mladý mančaft (existuje opravdu krátce), tak paradoxně jde o staré pany. Kupodivu nezačali rozhodně zle. Samozřejmě jako každý nový mančaft se začíná od píky, tedy od nejnižší možné soutěže IV. třídy. Hnedka po dvou „otrkávacích“ sezónách slavili postup do III. třídy, kde ale z důvodu dalšího křenovického mužstva museli hrát vyškovskou skupinu A, kde to velké cestování bylo zbytečné, neúnosné. Takže po ročním účinkování se „spadlo“ opět do IV. třídy, kterou si v klídečku a pohodě hrají dodnes. Držme palce, ať jim jejich nadšení hned tak nezmizí.

Dorost - hraje Okresní soutěž, rozdělenou na dvě skupiny. Naši mladí naleží do skupiny B

Žáci - hrají totéž co jejich starší kolegové, tedy Okresní soutěž, sk. B

Přípravka - naši nejmladší členové taktéž Okresní soutěž smíšených přípravek.

Úspěch každého klubu je založen na činnosti členstva ať aktivních hráčů nebo bývalých hráčů či příznivců kopané. Když neznalý pozorovatel místních poměrů přijde na místní hřiště, uvidí udržovaný trávník, pěkné kabiny, zhotovené hrazení kolem celého hřiště. Toto všechno vybudovalo několik málo obětavých členů oddílu. Obec Křenovice se řadí mezi větší obce, dá se předpokládat, že činnost v tomto směru bude daleko snazší, opak je pravdou. Uzavřenost do sebe, netečnost, nezájem o dění klubu jsou typickým poznatkem současnosti, z toho nevyjímaje mládež. Ta je základem úspěchu každého klubu, když je dobrá mládež a vyrůstají v ní dobří hráči, s daleko menšími finančními náklady může klub počítat. Snad každý fotbalový rodič má mít, a nebo lépe řečeno musí mít povinnost dohlédnout na svoje ratolesti, aby se nedopouštěly chyb, které se později těžko odstraňují. Je zarážející – otec výborný hráč, a syn nezná základní věci, které se dají při vysvětlení a dohledu naprosto odstranit. Ale nepropadejme skepsi a věřme, že časy se mění, věřme ve světlé zítřky.

Fotbalový oddíl se ve své činnosti, co se týká odchovanců, má čím pochlubit.

V 30. letech v Křenovicích vyrostl František Ševčík, starší generaci známý pod názvem Fanouš, který kopal v obraně za Moravskou Slavii Brno, která v té době hrávala divizi, což byla tehdy druhá soutěž po lize. Byl vynikající obránce, o kterého měl zájem ligový Zlín – jeho zaměstnání stavitele u svého strýce bylo finančně výhodnější s přihlédnutím stát se majitelem velké stavební firmy v Brně.

Další neméně dobrý obránce SK Židenic Dr. Mirek Procházka, který kopal za ligový dorost.

Milan Albrecht – zvaný laik. Ten byl do kopané tak zamilován, že chodil na hřiště a neustále střílel na branky. Tuto snahou se vypracoval v obávaného střelce divize zásluhou vynikajícího trenéra Jiřího Hajského, bývalého ligového útočníka. Nebýt zlomené nohy, měl všechny předpoklady se stát ligovým hráčem tehdejší Zbrojovky Brno.

Moravská Slavie lovila v křenovských vodách i nadále. Záložník s velkou houževnatostí a silou byl dlouholetý trenér „A“ mužstva František Baják, který ve své době kopal I.A třídu.

Dalším v této řadě je Dušan Švanda, syn výborně myslícího fotbalisty Zdeňka Švandy. Zde se potvrdilo, že jablko nepadlo daleko od stromu. Dušan z Křenovic, hrajících v té době I.B třídu, odešel na vojnu do RH Znojmo, která v té době kopala I.A třídu a jeho zásluhou i všech zbývajících spoluhráčů vykopali divizi.Návrat z vojny do Křenovic bylo jen krátkým ohřátím a malým odpočinkem před přestupem do divizních Drnovic, kde prožil vrchol své kariéry. Jen dodám, že poté Drnovice stoupaly strmě vzhůru až do ligy, kam už to Dušan nedotáhl, ale stejně (II. liga) se jedná o dost dobrý počin, klobouk dolů, Dušane!!! Máš náš nesmírný obdiv

Ovšem tenhle výčet nejvýraznějších křenovských fotbalových osobností nekončí. I v půli devadesátých let tu zazářily dvě mládežnické komety Lukáš Horáček a dalším jablkem nepadnoucím daleko od stromu je František Baják, kdy si oba do své dorostenecké kategorie vybral tehdejší „továrna na talenty“ LERK Brno, který se později uchýlil do Prostějova. Ale zpět k našim nadějím, kopali za ligový dorost, ale další posun v kariéře jaksi vyšuměl do ztracena, když LERK zabřednul do finančních potíží, a tak kluci to dál nikdy nedotáhli. Škoda. V současné době válí zpátky za rodnou ves. Jeden v Jedničce, druhý pro pracovní vytížení jen sem tam, ale stejně je radost na kluky pohledět, když mají balón u nohy.

Na konci druhého milénia v žácích zazářila další slibná hvězdička, která pálila branky jak u Verdúnu - Zbyněk Rozkopal, pro kterého nebyl problém nasázet až 10 branek v žákovském zápase. Proto neuběhlo moc vody potoce a pro Zbyňka si přišli drnovičtí lanaři, a tak mládežnickou průpravu dostával v Drnovicích. Ovšem klenot si z něj podobně jako ve dvou předcházejících případech prostě nevybrousili. Párkrát se objevil v divizi za Šardice. Následně paběrkoval v divizním Rousínově, ale tím možná kariéra skončila, prostě a jednoduše ten fotbal už nebyl na prvním místě. Další škoda. V současné době válí zpátky v Křenovicích.

Ovšem věřme, že se i v blízkém budoucnu pod rukama dlouholetého trenéra žáků p. Jaroslava Doležala a jeho pomocníků ( p.Kubl a p.Jurajda) objeví nový talent, který svou pílí a vytrvalostí tu fotbalovou káru dotáhne mnohem dál než ty tři výše uvedené zazářivší, ovšem nenaplněné, hvězdičky.

Když už se probírá fotbalová minulost našeho klubu, suverénně největší osobností v křenovském fotbale byl bývalý ligový hráč Jan Vojtíšek, kterému bylo dopřáno dosáhnout do fotbalových výšin jak ligových, tak i reprezentačních. K tomuto předkládáme opis ze vzpomínek ligového hráče Jana Vojtíška:
„S kopanou jsem začal v 11 letech ve Vážanech nad Litavou, kde jsem se 19.7.1917 narodil. Na malém plácku jsme s bráchy Mirkem a Jirkou denně honili mičudu. V 17 letech po ostaršení jsem hrál za dospělé s Jendou Šandrem a později s Františkem Ševčíkem. Vytvářeli jsme silné mužstvo, které vzbudilo u brněnských oddílů velkou pozornost.
Za Morendu jsem hrál jen jednu sezonu 1936/37 a při zápase s Olomoucíse o mě začali zajímat funkcionáři ASA Olomouc. Nejprve jsem hrával pravého obránce, ale ne dlouho. Můj kamarád Krupka měl levou nohu nejistou, a tak jsem se musel přeorientovat na levého obránce. Pro svoji píli, poctivost a svědomitost jsem to dokázal a úspěch se dostavil tím, že jsem v roce 1947 oblékl dres národního týmu Československa proti Holandsku, kde jsme zvítězili 2:1. Ve 30. letech vrchol mé sportovní činnosti a pro mne velký zážitek hrát s hráči velkých jmen jako byl Kubala, Kopecký, Hlobil a jiní. Také jsem několikrát reprezentoval Moravu s hráči Vaňkem, Koubkem, Vycpálkem, Bouzkem a kanonýry Křižákem, Věnckem. Ještě si vzpomínám na velký úspěch, vyhráli jsem Český pohár ve finále se Slavií Praha.
V roce 1951 jsem přestoupil do Líšně jako trenér a hráč. V 36 letech jsem posílil mužstvo Sokola Křenovice, které hrálo meziokresní soutěž, a pak I.B třídu. Dvanáct roků jsem hrál za Sokol Křenovice a poslední dva roky se svým synem Jendou.
Svoji aktivní činnost jsem ukončil v 48 letech, a na závěr bych chtěl říci, má-li klub prosperovat po všech stránkách, je nutné, aby hráči provozovali sport s neutuchajícím zájmem, nadšením a láskou, aby bojovali pro čest své obce, aby pilně a houževnatě trénovali a při hře mysleli. Hrát fotbal účelný, jednoduchý a rychlý. Snažit se rychlými pasy hru přenášet a zakončovat.“

Co říci závěrem? Je nutné se vyvarovat chyb z minulosti a tyto nepřenášet do budoucnosti. Hodně se věnovat mládeži, hodit za hlavu myšlení, že si hráče koupíme – NE, musíme je vychovat, a tím mládež odpoutat od všemožných neřestí světa jako jsou drogy, holdování alkoholu aj., a utužovat osobní kázeň a vůli. Při vzpomínkách na minulost je nutno myslet na budoucnost, a ta se v současné době dá jen zajistit finančním efektem z vedlejších činností klubu za zvýšené obětavosti všech hráčů, členů fotbalového klubu i příznivců.